Za deštivého dne při úklidu půdy jsme našli zvoneček, kterým se v pohádkových příbězích přivolávají černokněžníci a jiné nadpřirozené bytosti plnící rozmanitá přání.
Také my, už dlouho jedno konkrétní přání měli, a to střechu nad zápražím s posezením, abychom mohli pobývat s přáteli i za letních deštíků venku před chalupou.
S toužebným očekáváním a jistou dávkou naděje jsme zvoneček vyzkoušeli. Zazvonili poprvé, podruhé, potřetí a čaroděj se stále neobjevoval …
Nakonec jsme si naše čaroděje museli najít v reálném životě, ale tady se jim říká architekt, tesař, stolař, …
… a „vykouzlili“ nám …
Nyní při každém návratu na chalupu se do pohádky vracíme a nepřipomíná nám ji jen zvoneček, ale hlavně pohodlné posezení na zastřešeném zápraží, a to i když neprší.